Každý nový programovací jazyk, který má v dnešní době ambice stát se všestranným a používaným nástrojem pro vědecké výpočty, musí nutně podporovat efektivní kompilaci a běh programů nejen na běžných počítačích, ale i na paralelních a masově paralelních systémech. Zjednodušeně se dá říci, že Fortran 90, popsaný v 2. kapitole, je vysoce efektivní na jednoduchých a vektorových procesorech, ale již méně na paralelních systémech. Nemá totiž ještě podporu pro distribuci dat a výpočtů na jednotlivé procesory. Proto byla v Houstonu založena skupina High Performance Fortran Forum, která si dala za cíl vytvořit masově paralelní programovací jazyk, a to rozšířením Fortranu 90. Výsledek byl publikován v květnu 1993 jako High Performance Fortran (dále HPF) a přestože se nejedná o žádnou formální normu ANSI ani ISO, je běžně přijímán za standard. Protože v době zveřejnění HPF byl Fortran 90 na světě teprve necelé dva roky, podpořilo Fórum svůj produkt ještě zjednodušenou verzí, pro niž se časem vžilo pojmenování HPF Subset. Ta vychází z Fortranu 77 a skutečně se podle očekávání implementace a přijetí dočkala rychleji.
Nově vyvíjený Fortran měl především umět
