!HPF$ PROCESSORS

Direktivou PROCESSORS deklarujeme abstraktní uspořádání procesorů a takto vzniklé struktuře přidělíme symbolické jméno. Například obě následující deklarace vytvoří abstraktní pole ze 128 procesorů:

$$\begin{eqnarray*} &&\mbox{\tt !HPF\$ PROCESSORS P(128) } \\ &&\mbox{\tt !HPF\$ PROCESSORS Q(8,16) } \end{eqnarray*}$$

Naopak informace o fyzické topologii daného systému získáme pomocí interních funkcí PROCESSORS_SHAPE a  NUMBER_OF_PROCESSORS. První z nich vrátí vektor s rozměry sítě, druhá pak počet procesorů buď celkový (je-li volána bez parametru), nebo v dimenzi dané parametrem. Pro systém $32$ procesorů spojených do mřížky $4 \times 8$ dostaneme

příkaz	vrací
PROCESSORS_SHAPE()	/ 4 , 8 /
NUMBER_OF_PROCESSORS()	32
NUMBER_OF_PROCESSORS(1)	4
NUMBER_OF_PROCESSORS(2)	8

kdežto pro jednoprocesorovou pracovní stanici máme

příkaz	vrací
PROCESSORS_SHAPE()	/ 1 /
NUMBER_OF_PROCESSORS()	1

Zatímco uspořádání abstraktních procesorů se často přizpůsobuje řešené úloze, jejich počet se obvykle volí shodný s počtem fyzických procesorů. Principiálně však nic nebrání tomu, aby byl větší. Pokud naopak deklarujeme abstraktních procesorů méně, než je k dispozici fyzických, nevyužijeme plně výpočetní sílu systému. Mapování abstraktních procesorů na fyzické není v HPF stanoveno, takže závisí na konkrétní implementaci.