Pořadí klíčových slov

Dalším nepříjemným omezením Fortranu je pevně stanovené pořadí příkazů a klíčových slov. Každou jednotku programu můžeme rozdělit následovně:

• hlavička - klíčové slovo označující typ jednotky ( PROGRAM, SUBROUTINE, FUNCTION, BLOCK DATA)
• specifikační příkazy (deklarace apod.)
• vlastní ``výkonné'' příkazy
• klíčové slovo END

Nemůžeme tedy například (narozdíl třeba od C++) deklarovat typ proměnné kdekoli v programu. Přibližnou představu dává tabulka 1.

Tabulka 1: Pořadí klíčových slov

PROGRAM, FUNCTION, SUBROUTINE, BLOCK DATA
		IMPLICIT
	PARAMETER	deklarace typu:
		INTEGER, REAL, DOUBLE PRECISION,
		COMPLEX, LOGICAL, CHARACTER
		ostatní specifikace:
		COMMON, DIMENSION, EQUIVALENCE,
FORMAT		EXTERNAL, INTRINSIC, SAVE
		deklarace vnitřních funkcí
	DATA	vlastní ``výkonné'' příkazy:
		BACKSPACE, CALL, CLOSE, CONTINUE, DO,
		ELSE, ELSE IF, END IF, GOTO, IF,
		INQUIRE, OPEN, READ, RETURN, REWIND,
		STOP, WRITE, přiřazení
END

U příkazů oddělených horizontální čarou musíme zachovat uvedené pořadí, zatímco příkazy v políčkách vedle sebe lze řadit do značné míry libovolně. Klíčové slovo FORMAT tedy můžeme ve zdrojovém kódu použít kdekoli mezi hlavičkou a příkazem END, zatímco nastavení IMPLICIT nesmí následovat (ve stejné jednotce programu) po specifikaci COMMON. Podrobný rozbor této problematiky lze nalézt např. v materiálech uvedených na konci této práce.