Nejarchaičtějším prvkem Fortranu 77 je takzvaný pevný tvar (``fixed form'') zdrojového kódu. jedná se o nostalgickou reminiscenci na zlatou éru starých dobrých děrných štítků. Každý příkaz musí začínat na novém řádku a každý příkazový řádek je rozdělen na tři části:
Veškeré znaky od sloupce 73 dále jsou ignorovány. (Pozice 73-80 kdysi sloužily pro číslování děrných štítků.) Tuto hranici je třeba pečlivě hlídat. Může totiž rozdělit příkaz takovým způsobem, že levá část zůstane syntakticky správná, takže kompilátor chybu neodhalí.