Členění programu

Program ve Fortranu se skládá z jedné nebo několika samostatných jednotek. Hlavní z nich lze jednoznačně identifikovat podle klíčového slova PROGRAM na začátku. Ostatní se dělí na tři typy:

• procedury, začínající klíčovým slovem SUBROUTINE
• externí funkce, označené FUNCTION
• speciální podprogramy BLOCK DATA, sloužící k inicializaci sdílených dat.

Tyto rutiny (nebo jejich skupiny) jsou zpravidla umístěny v samostatných souborech, takže je lze odděleně kompilovat a ladit.

Mnoho překladačů umožmuje navíc další členění zdrojového kódu pomocí nadstandardního příkazu INCLUDE, na jehož místo se při kompilaci vloží celý obsah samostatného textového souboru. To je obzvláště výhodné při deklaraci sdílených či předávaných dat, kdy je třeba do několika souborů umístit stejnou sekvenci příkazů PARAMETER nebo COMMON. Tím se nejen šetří čas při psaní programu, ale také usnadňuje modifikace a snižuje riziko překlepu.

Vlastní program potom vzniká ve třech fázích:

1. Návrh programu a psaní souborů se zdrojovým kódem
2. Kompilace jednotlivých částí. Produktem jsou moduly s příponou ``.o'', ve Fortranu 77 zpravidla nazývané ``objekty''.
3. Sestavování spustitelného programu. Kromě ``objektů'' přeložených v předchozím kroku je k dispozici též nepřeberné množství optimalizovaných knihoven.