Zastaralé příkazy a konstrukce

Na závěr našeho stručného přehledu shrňme ještě některé konstrukce Fortranu 66 a dřívějších verzí, které standard Fortran 77 prohlašuje za zastaralé a doporučuje nepoužívat v nových programech. Jsou to především:

• ukládání textových řetězců do aritmetických proměnných

  není třeba díky zavedení typu CHARACTER

• aritmetické IF

  příkaz

  $$\begin{eqnarray*} \mbox{{\tt IF(}{\it výraz}{\tt ) }{\it návěstí\_1}{\tt , }{\it návěstí\_2}{\tt , }{\it návěstí\_3}} \end{eqnarray*}$$
  
  
  
  
  

  předá řízení na návěstí_1, pokud je hodnota výrazu kladná, na návěstí_2, pokud je rovna nule a na návěstí_3, pokud je záporná. Výraz může být typu INTEGER, REAL nebo DOUBLE PRECISION.

• ASSIGN a přiřazené GO TO

  příkaz

  $$\begin{eqnarray*} \mbox{{\tt ASSIGN }{\it návěstí }{\tt TO }{\it proměnná}} \end{eqnarray*}$$
  
  
  
  
  

  přiřadí do proměnné číselnou hodnotu návěstí. Podobně parametrem příkazu GO TO může být libovolný aritmetický výraz s celočíselným řešením od 1 do 99999.

• PAUSE

  lze nahradit dvojicí READ a  WRITE

• rozšířené RETURN

  po zpracování procedury nepokračuje program na následujícím řádku, ale na místě určeném uvnitř procedury. Výhodnější je použití blokového IF nebo podmíněného skoku.

• ENTRY

  start podprogramu jinak než od začátku

• EQUIVALENCE

  více symbolických jmen pro jednu proměnnou

• specifická jména některých vestavěných funkcí

  Zastaralé specifické jméno	Doporučené generické jméno
  IFIX, IDINT	INT
  FLOAT, SNGL	REAL
  MAX0, AMAX1, DMAX1	MAX
  AMAX0, MAX1	MAX
  MIN0, AMIN1, DMIN1	MIN
  AMIN0, MIN1	MIN

• PRINT a zjednodušené READ

  pro ovládání ze standardního terminálu použijeme místo příkazů

  $$\begin{eqnarray*} &&\mbox{{\tt PRINT }{\it formát }{\tt , }{\it seznam\_dat}} \\ &&\mbox{{\tt READ }{\it formát }{\tt , }{\it seznam\_dat}} \end{eqnarray*}$$
  
  
  
  
  

  raději zápis

  $$\begin{eqnarray*} &&\mbox{{\tt WRITE(*,}{\it formát }{\tt )}{\it seznam\_dat}} \\ &&\mbox{{\tt READ(*,}{\it formát }{\tt )}{\it seznam\_dat}} \end{eqnarray*}$$
  
  
  
  
  

  který je formálně shodný s ovládáním všech jednotek.

• END FILE

  používal se pro sekvenční přístup k některým periferiím

• formátovací deskriptory D a  nHstring

  při numerickém vstupu a výstupu vystačíme s deskriptory E, F a G, zastaralý nHstring přesně odpovídá tvaru 'string (kde n je délka řetězce.