Symbolická jména

Jména konstant, proměnných, polí, vnitřních a externích funkcí, procedur a sdílených bloků dat musí začínat písmenem a pokračovat maximálně pěti písmeny nebo číslicemi. Fortran 77 tedy dovoluje např.

$$\begin{eqnarray*} \mbox{\tt PSI~~~~~~~I~~~~~~~~MATICE~~~~~~~~VOLTY~~~~~~~~H2SO4~~~~~~~~OUTPUT} \end{eqnarray*}$$

Napoak za neplatná jména jsou (nebo by alespoň měly být) považovány výrazy

FRANTISEK	(příliš dlouhé)
JANA_B	(obsahuje podtržítko)
Vyska	(obsahuje malá písmena)
2PI	(začíná číslicí)

Limit šesti znaků pro symbolické jméno je po pevném tvaru zdrojového kódu zřejmě nejzastaralejším prvkem Fortranu 77.² Jeho nedodržování je však velice nebezpečné: Většina systémů sice dovoluje názvy proměnných delší, ale některé z nich písmena od sedmého dále prostě ignorují. To má sice na první pohled pozitivní vliv na přehlednost zdrojového kódu, ale - jak jistě pozorný čtenář tuší - chceme-li na takovéto platformě použít dvě různé proměnné se jmény řekněme TEMPERED a TEMPERATURE, výsledky zcela předčí našo očekávání.

Podstatně příjemnějším trikem Fortranu je implicitní nastavení typu proměnné na základě počátečního písmene jejího jména. Konkrétně:

První písmeno jména	Implicitní typ
A až H	REAL
I až N	INTEGER
O až Z	REAL

Díky tomu se ve fortranských zdrojových kódech často setkáváme s poněkud bizarními jmény jako

$$\begin{eqnarray*} \mbox{\tt NYEARS~~~~~~~ISIZE~~~~~~~~RIMAGE~~~~~~~~KOUNT} \end{eqnarray*}$$

Chceme-li deklarovat proměnnou jiného typu, použijeme běžných konstrukcí

      INTEGER POCET
      REAL ZAHON(10,5)
      CHARACTER JMENO*(20)

Změnu implicitního nastavení umožňuje příkaz IMPLICIT, např.

      IMPLICIT DOUBLE PRECISION (D,X-Z)

Většina systémů dovoluje i konstrukci

      IMPLICIT NONE

takže potom překladač vyžaduje deklaraci každé použité proměnné.