Standardní.

Pro běžné použití nabízí Fortran 77 šest základních datových typů. Absolutní délka jejich reprezentace není normou stanovena, relativní však ano. Máme tedy:

Typ	Popis	Jednotek paměti
INTEGER	celá čísla	1
REAL	reálná čísla (s desetinnou tečkou)	1
DOUBLE PRECISION	reálná čísla s vyšší přesností	2
COMPLEX	uspořádané dvojice reálných čísel	2
LOGICAL	.TRUE. nebo .FALSE.	1
CHARACTER*(N)	řetězce znaků o pevné délce N	N

Velikost paměťové jednotky se na dnešních platformách pohybuje zpravidla od 16 do 64 bitů (IEEE standard stanoví 32). Všimněme si, že pro logické hodnoty je vyhrazena celá paměťová jednotka, přestože by stačil jeden bit. To je obvykle zdůvodněno tak, že by se tím systém ukládání dat neúměrně zkomplikoval a v konečném efektu zabíral více místa než několik takto přebytečně alokovaných bitů.

Dále se budeme zabývat tvarem zadávaných číselných konstant. Jak uvidíme později, může být deklarace typů do značné míry automatická, a proto je třeba už při zápisu rozlišovat jednotlivé aritmetické typy.

Pro typ INTEGER používáme tvar

$$\begin{eqnarray*} \mbox{[{\it znaménko}] [{\it posloupnost číslic}]} \end{eqnarray*}$$

Znaménko $+$ je nepovinné, posloupnost číslic může obsahovat i mezery. Uveďme několik příkladů platných celých čísel:

$$\begin{eqnarray*} \mbox{\tt -100~~~~~~~42~~~~~~~~0~~~~~~~~+10425~~~~~~~~1~000~000~000} \end{eqnarray*}$$

Dodejme, že přetečení není nijak ošetřeno, takže poslední příklad, ač z hlediska pravidel Fortranu zcela v pořádku, nebude na 16-bitovém systému uložen správně.

Konstanty typu REAL zapisujeme jako

$$\begin{eqnarray*} \underbrace{\mbox{[{\it znaménko}] [{\it posl. číslic}]}}_{\mb... ...ox{[{\it znaménko}] [{\it posl. číslic}]}}_{\mbox{\it exponent}} \end{eqnarray*}$$

Je-li celočíselná část nulová, může být vynechána a konstanta pak začíná desetinnou tečkou. V případě nulového exponentu lze vynechat i písmeno E, ale výraz pak musí obsahovat desetinnou tečku, aby nebyl považován za konstantu typu INTEGER. Platná reálná čísla jsou tedy např.:

$$\begin{eqnarray*} \mbox{\tt .5~~~~~~~-10.~~~~~~~~1E3~~~~~~~~+123.456E4~~~~~~~~0.00001} \end{eqnarray*}$$

Typ DOUBLE PRECISION se od předchozího liší tím, že místo E používá písmeno D. To musí být ve výrazu přítomno i pokud je exponent nulový.¹ Máme pak třeba:

$$\begin{eqnarray*} \mbox{\tt 3.141592653589D0~~~~~~~1.0D-12~~~~~~~~-3.65264D+02} \end{eqnarray*}$$

Uspořádané dvojice typu COMPLEX zadáváme ve tvaru

$$\begin{eqnarray*} \mbox{{\tt (}{\it reálná část typu REAL} {\tt ,} {\it imaginární část typu REAL} {\tt )}} \end{eqnarray*}$$

Díky těmto pravidlům kompilátor již z tvaru konstanty vidí, do jakého aritmetického typu ji chceme přiřadit.

Logické konstanty mají hodnotu buď .TRUE. nebo .FALSE. Tečky slouží pro odlišení od slov TRUE a FALSE, která mohou být použita jako jména proměnných.

Znakové řetězce jsou ohraničeny jednoduchými apostrofy. Vnitřek těchto hranic je jediné místo ve fortranském programu, kde není mezera ignorována a platí jako plnohodnotný znak. Jak již bylo uvedeno dříve, lze používat i malá písmena a další symboly neobsažené v základní znakové sadě. Má-li se v řetězci objevit apostrof, nahradí se dvěma po sobě těsně následujícími apostrofy. Tak například

$$\begin{eqnarray*} \mbox{\tt 'DPH 22\%'~~~~~~~'don''t'~~~~~~~~'Fuckin'' Weather'} \end{eqnarray*}$$

jsou platné řetězce o délkách 7, 5 a 15.