Milí exspolužáci,

   je nám jasné, že se Vám tomu nechce věřit, ale je tomu tak.To, co se zdálo být tak nemožné a vzdálené, je tady. Od okamžiku, kdy jsme poprvé zasedli do škamniček rychnovského gymnázia uplynulo neuvěřitelných deset let. Nepříliš složitý matematický výpočet (pro většinu z Vás) nám říká, že od úspěšného absolvování GRK uběhlo let šest. Tedy dostatečně dlouhá doba na bilancování, hodnocení a skládání účtů.

  V našich životech událo se mnoho podstatného. Někteří z nás dokončily vysokou školu a stali se z nich vyhledávaní odborníci ve svém oboru. Pracují jako lékaři (dej nám Pánbů stálé zdraví), učitelé (naštěstí existuje možnost demokratické volby ústavu, kde budou Vaše děti studovat) či vědci (modleme se, aby Honzovi Šulcovi byla práce s lasery umožněna pouze v laboratorních podmínkách tak, jak tomu bylo doposud). Je nad slunce jasnější, že dobrých studijních výsledků na VŠ jim zajistila kvalitně odvedená práce pedagogického sboru GRK.

  Avšak tato poctivá a záslužná práce se projevila i jinde. Jako příklad můžeme uvést výuku nezapomenutelného RnDr. Lubomíra Všetičky. Někteří z nás nelenily, i po letech otevřeli své zažloutlé a prachem zapadané sešitky s názvem Biologie a výsledek se brzy dostavil - díky jeho podrobnému výkladu s obrazovými přílohami někteří proces reprodukce pochopili, vyzkoušeli a dnes se již mohou pyšnit svým vlastním potomstvem. Samozřejmě, že se našli i "samouci", kteří nečekali na výklad ostříleného pedagoga a o zajištění dostatečného množství populace se starali ještě v době, kdy "Všéťa" probíral prvoky. Některým z těchto nedočkavců štěstí nepřálo, jiným však ano (jako příklad můžeme uvést slatinského pivního přeborníka Míšu Lebrušku).

  Z důvodů časových a kapacitních, ale i z nedostatku informací samozřejmě není možné, abychom v tomto dopise uvedli životní osudy všech z nás. Proto se domníváme, že by bylo nejlepší se sejít a celou problematiku detailně prodiskutovat.

  Všem členům organizačního výboru bylo od počátku jasné, že taková událost, jako je oslava desetileté známosti nemůže proběhnout někde v lese. Proto jsme pečlivě zvažovali, kde takovouto akci zorganizovat. Nebudeme Vás zatěžovat deskripcí procesu, jak tato diskuse probíhala. Podstatné je to, že do finálového výběru se dostala vinárna hotelu Havel v Rychnově nad Kněžnou a vinárna hotelu Černigov v Hradci Králové. Obě zařízení měla své výhody a nevýhody. Pro hotel Havel hovořila ideální dostupnost, pro Černigov zase větší luxusnost, která více odráží vyjímečnost připravované akce. Rozmýšleli jsme se dlouho. Nakonec volba padla na hospodu v Pekle nad Zdobnicí. Měli bychom poděkovat Janě Dostálové, protože díky ní nám bylo umožněno uspořádat sraz v tak překrásném a důstojném prostředí. Vždyť zamyslete se, kolik z Vás může říci, že služeb tohoto zařízení využilo? Nyní tuto možnost budete mít.

Konkrétně v pátek 3. prosince 1999 v 18 hodin.

  Nemusíte nám již posílat žádné zálohy, úplatky ani všimné jako v loňských letech (díky Vám a Vašim penězům je již naše životní úroveň dostatečná), ale vezměte si penízky pěkně s sebou.

  Byli bychom Vám však neskonale vděčni, kdybyste svoji účast předem ohlásili, a to nejpozději do 20. 11 1999. Dáme Vám k tomu několik možností:

   Za celý organizační výbor se na setkání s Vámi těší
Honza a Mirek.